Jdi na obsah Jdi na menu
 


Listopad-Prosinec

14. 11. 2018

 

Perníková chaloupka

František Hrubín

 

„Odkud ten náš holub letí?“
„Letím z lesa, milé děti,
vrkú, vrkú, vrkú.“
„Cos tam viděl, holoubku?“
„Perníkovou chaloupku
u černého smrku.“
„Viděls také Mařenku?“
„Jakpak by ne, holenku!
Viděl jsem ji s Jeníkem,
krmili se perníkem.“
„A když z okna na zahradu
vystrčila baba bradu,
nebáli se, holoubku?“
„Kdepak! Zamkli chaloupku
na cukrový klíč
- a už byli pryč!“

Paleček a jeho kamarádi

 

František Hrubín

 

„Mámo, usmaž kobližky!“
„Až mi dojdeš pro šišky,
nemám už čím topit, synku,
dělej něco pro maminku!“
V lese bum, bum, bum,
šiška jako dům,
za ní druhá, po ní třetí
z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese,
sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček
jménem Ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne, ale šiškou ani nehne.
Zavoláme prostředníčka:
„Prostředníčku, pomoz nám!“
Chlapečkovi zrudla líčka:
„Nadarmo se namáhám!“
Zavoláme Prsteníčka:
„Prsteníčku, tak co ty?“
Chlapečkovi zrudla líčka:
„Šiška dělá drahoty.“

Zavoláme na Malíčka:
Pojď, Malíčku, pomoz nám!“
Malíček je chytrá hlava,
kamarádům rady dává:
„Ty jdi sem a ty jdi tam,
čekejte, až zavolám!“
Tak teď! Hej rup! Už ji nesem...“
Vracejí se domů lesem,
máma jim dá za šišku
cukrovanou kobližku.

Martin na bílém koni

  1. Už Martin na bílém koni, už zase přijíždí k nám,
    vesele podkůvky zvoní, jede k nám zas bílý pán.
    Posílá ho svatý Petr, ať zimu ohlásí včas,
    ze skříně vytáhnem svetr, bude se nám hodit zas.

 

  1. Máme teď jedné přání, ať brzy napadá sníh,
    ať na bobech a na sáních řádit můžeme na kopcích.
    Ať honem andílci v nebi roztrhají peřinu,
    nechceme déle už čekat, těšíme se na zimu.

Pouštění draka

Jiří Žáček

Draku, ty jsi vážně drak?

- Hudry,hudry, je to tak!

A máš zuby dračí?

- Mám dva - to mi stačí!

 A co těmi zuby jíš? –

Princezen mám plnou spíž!

Ach ty lháři – každý to ví, že jsi jenom papírový!

 

Vyletěl si pyšný drak

Vyletěl si pyšný drak,
vyletěl až do oblak,
zvysoka se dívá na svět,
strašil by a neví jak.

Rozhlíží se do všech stran,
potom hrozí hejnu vran,
ale vrány se mu smějí,
že je ještě malý pán.

Do výše a do dáli
nikde se ho nebáli
a ty zuby papírové?
Všichni se jím vysmáli.